Mexiko v Česku aneb TexMex

Obliba mexické kuchyně narůstá, tortilly, nachos nebo tacos se stávají běžnými pojmy i u nás. Navíc, příprava je snadná, rychlá i poměrně levná. Nejdráže z následujícího receptu pořídíte tortilly z pšeničného těsta ( v Tescu asi 80 korun), v Mexiku se dělají z kukuřičného, odtud označení Tex(as)Mex(iko) kuchyně, kdy si "západní" kultura přizpůsobila oblíbená mexická jídla svým podmínkám.

Chilli con Carne s tortillami

Pro 4 strávníky si připravte: 2 lžíce oleje
1 velkou cibuli
1-3 stroužky česneku
500g mletého hovězího masa
mleté chilli ( použila jsem i chilli omáčku ) ***
1 konzerva krájených rajčat
4 papriky
1 konzerva červených fazolí
1 konzerva kukuřice
sůl

Postup: Na rozehřátém oleji osmahněte na drobno nakrájenou cibulku, prolisovaný česnek a poté přidejte hovězí maso. Za stálého míchání opečte. Vsypte chilli, rajčata z konzervy ( případně nezapomeňte nakrájet) a papriku. Osolte. Vše pod pokličkou dusíme 15 - 20 minut, dokud maso hezky nezhnědne. Rajčata přidávejte samostatně bez láku, maso mi většinou pustí dost šťávy a potom se všechno spíše vaří než dusí. Lák z konzervy můžete kdykoliv přilít. Nakonec přidejte fazole a kukuřici ( bacha na lák, nepřidávat, je sladký) a ještě chvíli ohřívejte, případně dochucujte.

Finále: Tortilly ohřejte v mikrovlnce ( podle návodu), naložte na ně směs a zatočte. Dělala jsem to na dva způsoby, jako palačinku a potom podle obrázku na obalu, tímto způsobem se mi však tortilla trhala.

*** Na chilli bacha, jak je známo, chuť se rozloží až posléze. Osobně jsem použila přímo kořenící směs na ChconC. , ale zdála se mi slabá, dochucovala jsem naopak velmi silnou chilli omáčkou. Vzhledem k tomu, že každý pikantnost vnímá jinak, je dobré pokrm připravit spíše jen v náznaku ostrý a těm odvážným zkrátka na stůl položte lahvičku chilli omáčky:-)

Recept jsem našla v ChefGurmánu.

Pověz mi jak jíš a já ti povím jaký jseš ...

Na poněkud delší čas jsem se odmlčela. Nebyla příležitost vařit, nebyla nálada psát a navíc vím, že o tomto blogu nemá nikdo ani tušení, a pokud přeci jen ano, stejně ho nečte. Ale člověk má občas až nutkavou potřebu sdělit své pocity světu. Dnes bych se ráda rozepsala nejen o "gurmánských zážitcích" dni minulých, nýbrž i o kultuře našeho stolování. A naštěstí tak nebudu konat z pozice labužnického foodsnoba, pro kterého je jediný správný předkrm paštika z husích jater na pomerančovém pyré.

Správné, pohodové a vkusné stolování je to, co poslední dobou nahlodává mé svědomí. Ačkoliv jsem vždy s pousmáním sledovala až urputné prostírání mé sestřenice, kdy byl stůl sladěn do posledního detailu, od vidliček po květiny ve váze, musím přiznat, že už i já se dostávám do fáze prostíráníček, ubrousků, naleštěných skleniček a kytiček. Nemůžu se tomu ubránit z jednoho prostého a logického důvodu. Tvoříte-li dvě hodiny pokrm s láskou, chutí a radostí, chcete-li, aby chutnal, vypadal a voněl, stane se pro Vás noční můrou pomyšlení, že ho někdo zchlamstne u televize s nohama na stole a vidličkou v pravé ruce. Horší je už jen, když si někdo k takto připravenému jídlu poručí tatarku.
Takže nejenže se snažím, aby jídlo vypadalo dobře na talíři. Snažím se, aby i talíř vypadal dobře na stole. Následující efekt je už samozřejmý. " Kulturní" stolování má své kouzlo, opravdu se cítíte jinak, opravdu jíte jinak, opravdu se bavíte jinak. Možná nepatrně, ale rozdíl tady je, a proto si na ubrouscích a květinách začnete zakládat. Nutno podotknout, že kouzlo spočívá i v tom, že se jedná o stolování společné, jíte-li sami, má vážně mnohdy větší atmosféru pochutnat si na kung-pau z bistra přímo v obýváku.
Časově náročná, pro mnohé přímo neuskutečnitelná, je krásná snídaně. Čaj, káva, vonící pečivo, vše co máte rádi, hezky prostřeno a od každého trochu. Tomuhle říkám vykročení pravou nohou. Bohužel osobně snídám cestou do školy, ve škole nebo vůbec, o víkendech vstávám po desáté hodině, kdy už jen utíkám do kuchyně škrábat brambory. Takže když mám to štěstí krásně posnídat, je to opravdu krásné.
Netroufám si tvrdit, že Češi neumí stolovat. Nedá se to dost dobře posoudit podle restaurací ani podle oblíbených jídel. Záleží to zkrátka na nás samotných. Jíme, abychom žili nebo jíme, abychom se potěšili.

RYCHLOLET

Pangasius je velmi dobrý obalený v mouce, gyrosu a pepři, osmažený a poté ještě v troubě zlehýnka zapečený s bramborami, pórkem, rajčátky a paprikou, to vše zakapané kečupem a posypané čerstvým koprem.

Otřesný zážitek jsem měla z těstovin zapečených v sýru se slaninou, a to v restauraci Caruso. Lehce rozvařené špagety, al dente určitě nebyly, plavaly v sýrovém čemsi a sem tam bylo možno ulovit kousek slaniny. Gratuluji.

Opravdu amazing exeperience jsem měla z holandských sýrů. Zde se projevilo prokletí Hermelínu - krále sýrů. Bylo třeba si na prazvláštní chutě, a dokonce i barvy, zvykat. Přesto doporučuji. A děkuji za ně:-).

Brynzové halušky jsou krásná klasika. Chutné mi i přišlo, když jsem halušky vyměnila za maso.

Chřest, chřest, chřest. Všude se mluví o chřestu. A je dobrý. Přístě ho tam ale vážně nechám těch 20minut.

ROZLOUČENÍ

Jistě mi s prázdninami přibude více kulinářských zážitků i zkušeností. Vy papejte, užívejte a stolujte. Stojí to za to.

Lazy sunday (s) and pangasius

Nemám ráda neděle. O nedělích se nic neděje, člověk balancuje nad uplynulým týdnem, hrozí se toho dalšího a většinou si taky léčí bolehlav, břichobol, modřiny, odřeniny a vůbec všechno co jen může bolet. Takový tělesný stav si žádá něco lehkého, co nezpůsobí v žaludku bouři nevole, něco nemastného, netučného, něco svěžího, jemného, něco tak úžasného jako je maso ryby pangasius, jen se solí, pepřem a kmínem, pomaloučku polehoučku upečené v troubě. Maso je bez kostí, hedvábné jako gejšin župánek odhozený v kout pokoje, běloučké jako odraz úplňku v zubní sklovině Vaší milenky, je šťavnaté jako prdelka Brada Pitta a v podstatě je to jen obyčejné rybí filé, které se ovšem po rozmražení nerozpadne, jako většina ryb z Tesca. Musíte jen hledat a vybírat, dávat na doporučení. Domnívám se, že do rybího masa se oplatí zainvestovat, protože jinak nestojí výsledek za nic. Pangasius sice pustí dost vody, ale je to vodička živá, které on dává svoji sílu a velmi jemnou chuť bez rybího zápachu. Je to jasná volba dámy a pánové.
Během oběda jsem přemýšlela nad dalšími možnými, složitejšími úpravami této rybičky. Jak se říká, v jednoduchosti je krása a solí a kmínem nikdo nic nezkazí. Přeci jen přimyslet k tomu jakýsi hutnější sosik by nebylo od věci.

Jinak jsem myslela, že se s Vámi podělím o recept na Dědovy utopence. Jenže, dnes jsem je po týdnu klidu ochutnala a nepovedly se. Echm. Jinak chcete-li, stačí zagooglit a recept si najít. Když se povedou stojí za to. Mimo jiné si totiž plavou i v pivu.

rozloučení k závěru: Dělejte co máte rádi, jezte co máte rádi a užívejte si to na 100%. Já si třeba zrovna teď dám pořádný hrnek pořádného kafe. Pořádný nakopávák je občas třeba.

Busy day and french fries

Představte si, vybavte si svou první lekci v autoškole, přidejte k tomu pár nachozených kiláků, marné shánění červeného šátku na masku Ferdy Mravence, neúspěšnou reklamaci a zase pár nachozených kiláků. Dostanete bolavé nohy a unavenou duši. A co je na takovou dušičku nejlepší? Čokoláda? Jasně. A co ještě? Zmzlina? Taky. Ale to, co mám teď já, je mísa obřích rozměrů plná hranolků, s kilem tatarky a kečupu. A že mi to chutná! Holt americká jednoduchost je přeci jen někdy to nejlepší. A navíc, momentálně stejně nemám komu vařit

dodatek k závěru: objevila jsem levné bílé talíře, což mě nesmírně hřeje. Pro konečné aranžmá jsou bílé talíře ideální. Vlastně si poslední dobou uvědomuju, jak moc záleží na prostření stolu i způsobu servírování, je to třešínka, je to legrace, je to hogofogo, nají se i oči. Udělat výborný steak a pak ho jen tak plácnout na talíř, to je jako ... jako vyhrát milion a pak si ho nevyzvednout.
Takže má rada k závěru: aranžujte, servírujte, prostírejta a ještě jednou aranžujte!!!

péeska: až se mi podaří vyreklamovat digitál, přibudou fotky.

Když sýr mečí ...

Mým přáním je seznamovat Vás výhradně s jídly, s nimiž mám zkušenost. Nechci sprostě kopírovat recepty z jiných webů, chci vše vyzkoušet na vlastní kůži, či spíše jazyk, abych to mohla prezentovat Vám a to s čistým svědomím, že Vám bude opravdu chutnat.
Jsem víkendový kuchař, spoustu věcí neumím a nevím, spoustu věcí ignoruju a často jednám takřka lidově, mražákově, ovšem nikdy ne předvařeně či předsmaženě!!! Můžu se však učit a Vy se můžete učit se mnou.

Jak jsem již zmínila výše, vařím zejména o víkendech, přesto bych Vás pro dnešní májové pondělí ráda seznámila s lahůdkou pro mě poslední dobou největší, s kozím sýrem. Jistěže mnohé tyto mléčné výrobky stojí za zmínku, kozí sýr je však unikát, on jediný mě dokáže v mžiku teleportovat do kozího chlívku, na kozí farmu, ke kozám do ohrádky. On jediný způsobí, že cítím vůni kozí srsti, vůni posečené louky, vůni slunce a venkova a kohoutího kokrhání. Nakrájený na talíři s dalšími sýrovými kamarády(jeho chuť je přeci jen dobré prokládat i něčím jiným) , vše trumfnuté jahodami a kuličkami hroznů. Nudný večer u televize rázem dostane nádech francouzkého šarmu , který vzruší smysly nejen chuťové. Jaká pak by to ale byla "francie" bez vína? Každý lepší supermarket nabízí solidní výběr mezi bílými i červenými a to za snesitelnou cenu. Záleží na Vaší vinařské zběhlosti a náročnosti. Osobně mám ráda vína moravská, nejen proto, že jsou naše. Dobře zvolené víno dokáže gurmánský zážitek vygradovat na maximum. Zkušenost mám pouze s kombinací bílé+sýry, červené se dle mého hodí spíše pro truchlivé podzimní večery, kdy v krbu praská oheň a poslední zažloutlé listy javorů se snáší k promočené a chladné zemi. Dobře, nechme patetiky.
Chardonnay je výtečné, mým oblíbeným je i Muškát moravský, je však příliš sladký, proto se mi k sýrům tolik nehodí. Vášnivě ukousnuté sousto kozího sýru, doušek dobře vychlazeného vína, to vše způsobí neskutečnou a nekontrolovatelnou bouři chutí, na níž je uchvacující, jakým způsobem Vás dokáže odzbrojit a pak se pomalu a z lehka vzdalovat, odeznívat až do jemného šumu posledních záchvěvů chuti. Tehdy říkám, že sýr mečí, doslova promlouvá.

Kozí sýry nejsou nejlevnější záležitostí, ale dají se koupit ve slevě, když se blíží jejich doba spotřeby. Nelekejte se, mnohdy má sýr ještě dva týdny čas a věřte, že tak dlouho v lednici stejně nevydrží.

Bonusovka k závěru. Za dva týdny čekám návštěvu z Vysočiny a s ní i opravdový, domácí, čerstvý kozí sýr! To bude pomečeníčko:)

Péeska: Tak mě napadá, že ten kozí sýr, co máme v lednici by nebylo špatné namazat na křupavý toast a posypat nadrcenými vlašskými ořechy, hm?

Proč ... a vepřové řízečky

Bůh dal lidem pokrm a ďábel kuchaře.
A já se dnes rozhodla, že se se světem podělím o své kulinářské zážitky i pokusy, radosti i strasti, že se se světem podělím o svou malinkou zárodečnou vášeň - vaření.

Hned ze začátku mi dovolte představit Vám vepřové řízečky v hořčičné omáčce.

Neobejdete se bez: vepřové kýty(to je z prasátka, množství záleží na počtu osob i apetitu, počítejte asi se třemi plátky), plnotučné hořčice(té nejobyčejnější), mletého pepře, sojové omáčky a zajisté česneku, protože česnek je základ i zachraňovač všeho. A málem bych zapoměla na jednu krásnou velkou cibuli.

Start: Plátky si pořádně naklepeme a osolíme. 4-5 lžic hořčice smícháme s pepřem. Při pepření se spoléhejte na svůj cit, nikde by neměla být jen žlutá místa. Zkrátka nešetřete. Poté přidáme asi lžíci sojové omáčky. Jestli má v tomto pokrmu výraznou roli netuším, ovšem sojovkou nikdy nic nezkazíte. A nakonec prolisovaný česneček. Promícháme, naložíme do toho naklepané masíčko a necháme odpočinout v lednici.

Pokračujeme: Rozehřejeme pánev s trochou oleje ( určitě doporučuju Tefal s termospotem,protože když termospot zčervená teplota je ideální) a plátky zvolna restujeme. Jakmile máme pocit, že finišujeme, přidáme na klínky nakrájenou cibulku. Cibulka by měla křupat, ale neměla by být syrová, častěji se mi stává, že ji mám přerestovanou,takže taky pozor.
Je-li třeba, v průběhu přípravy přiléváme olej a občas pro radost kápneme sojovku.

Finišujeme: Jste-li hogofogo doporučuji plátky rozříznout na půl a položit je přes sebe na velký! talíř. Potom na ně navršte cibulku a posypte nakrájeným pórkem. Pórek je hezčí krájet mírně zešikma než na pravidelná kolečka.

Co k tomu: Doporučuji lehký zeleninový salát, tak jak ho máte rádi. Snad také křupavé toasty. Hranolky chcete-li se sprostě nažrat, domnívám se, že i rýže by nebyla špatná.

A na závěr chuťovečka a citátek: Po dobrém jídle zasloužený odpočinek:)

Vaše ředkvička