Lazy sunday (s) and pangasius

Nemám ráda neděle. O nedělích se nic neděje, člověk balancuje nad uplynulým týdnem, hrozí se toho dalšího a většinou si taky léčí bolehlav, břichobol, modřiny, odřeniny a vůbec všechno co jen může bolet. Takový tělesný stav si žádá něco lehkého, co nezpůsobí v žaludku bouři nevole, něco nemastného, netučného, něco svěžího, jemného, něco tak úžasného jako je maso ryby pangasius, jen se solí, pepřem a kmínem, pomaloučku polehoučku upečené v troubě. Maso je bez kostí, hedvábné jako gejšin župánek odhozený v kout pokoje, běloučké jako odraz úplňku v zubní sklovině Vaší milenky, je šťavnaté jako prdelka Brada Pitta a v podstatě je to jen obyčejné rybí filé, které se ovšem po rozmražení nerozpadne, jako většina ryb z Tesca. Musíte jen hledat a vybírat, dávat na doporučení. Domnívám se, že do rybího masa se oplatí zainvestovat, protože jinak nestojí výsledek za nic. Pangasius sice pustí dost vody, ale je to vodička živá, které on dává svoji sílu a velmi jemnou chuť bez rybího zápachu. Je to jasná volba dámy a pánové.
Během oběda jsem přemýšlela nad dalšími možnými, složitejšími úpravami této rybičky. Jak se říká, v jednoduchosti je krása a solí a kmínem nikdo nic nezkazí. Přeci jen přimyslet k tomu jakýsi hutnější sosik by nebylo od věci.

Jinak jsem myslela, že se s Vámi podělím o recept na Dědovy utopence. Jenže, dnes jsem je po týdnu klidu ochutnala a nepovedly se. Echm. Jinak chcete-li, stačí zagooglit a recept si najít. Když se povedou stojí za to. Mimo jiné si totiž plavou i v pivu.

rozloučení k závěru: Dělejte co máte rádi, jezte co máte rádi a užívejte si to na 100%. Já si třeba zrovna teď dám pořádný hrnek pořádného kafe. Pořádný nakopávák je občas třeba.

Busy day and french fries

Představte si, vybavte si svou první lekci v autoškole, přidejte k tomu pár nachozených kiláků, marné shánění červeného šátku na masku Ferdy Mravence, neúspěšnou reklamaci a zase pár nachozených kiláků. Dostanete bolavé nohy a unavenou duši. A co je na takovou dušičku nejlepší? Čokoláda? Jasně. A co ještě? Zmzlina? Taky. Ale to, co mám teď já, je mísa obřích rozměrů plná hranolků, s kilem tatarky a kečupu. A že mi to chutná! Holt americká jednoduchost je přeci jen někdy to nejlepší. A navíc, momentálně stejně nemám komu vařit

dodatek k závěru: objevila jsem levné bílé talíře, což mě nesmírně hřeje. Pro konečné aranžmá jsou bílé talíře ideální. Vlastně si poslední dobou uvědomuju, jak moc záleží na prostření stolu i způsobu servírování, je to třešínka, je to legrace, je to hogofogo, nají se i oči. Udělat výborný steak a pak ho jen tak plácnout na talíř, to je jako ... jako vyhrát milion a pak si ho nevyzvednout.
Takže má rada k závěru: aranžujte, servírujte, prostírejta a ještě jednou aranžujte!!!

péeska: až se mi podaří vyreklamovat digitál, přibudou fotky.

Když sýr mečí ...

Mým přáním je seznamovat Vás výhradně s jídly, s nimiž mám zkušenost. Nechci sprostě kopírovat recepty z jiných webů, chci vše vyzkoušet na vlastní kůži, či spíše jazyk, abych to mohla prezentovat Vám a to s čistým svědomím, že Vám bude opravdu chutnat.
Jsem víkendový kuchař, spoustu věcí neumím a nevím, spoustu věcí ignoruju a často jednám takřka lidově, mražákově, ovšem nikdy ne předvařeně či předsmaženě!!! Můžu se však učit a Vy se můžete učit se mnou.

Jak jsem již zmínila výše, vařím zejména o víkendech, přesto bych Vás pro dnešní májové pondělí ráda seznámila s lahůdkou pro mě poslední dobou největší, s kozím sýrem. Jistěže mnohé tyto mléčné výrobky stojí za zmínku, kozí sýr je však unikát, on jediný mě dokáže v mžiku teleportovat do kozího chlívku, na kozí farmu, ke kozám do ohrádky. On jediný způsobí, že cítím vůni kozí srsti, vůni posečené louky, vůni slunce a venkova a kohoutího kokrhání. Nakrájený na talíři s dalšími sýrovými kamarády(jeho chuť je přeci jen dobré prokládat i něčím jiným) , vše trumfnuté jahodami a kuličkami hroznů. Nudný večer u televize rázem dostane nádech francouzkého šarmu , který vzruší smysly nejen chuťové. Jaká pak by to ale byla "francie" bez vína? Každý lepší supermarket nabízí solidní výběr mezi bílými i červenými a to za snesitelnou cenu. Záleží na Vaší vinařské zběhlosti a náročnosti. Osobně mám ráda vína moravská, nejen proto, že jsou naše. Dobře zvolené víno dokáže gurmánský zážitek vygradovat na maximum. Zkušenost mám pouze s kombinací bílé+sýry, červené se dle mého hodí spíše pro truchlivé podzimní večery, kdy v krbu praská oheň a poslední zažloutlé listy javorů se snáší k promočené a chladné zemi. Dobře, nechme patetiky.
Chardonnay je výtečné, mým oblíbeným je i Muškát moravský, je však příliš sladký, proto se mi k sýrům tolik nehodí. Vášnivě ukousnuté sousto kozího sýru, doušek dobře vychlazeného vína, to vše způsobí neskutečnou a nekontrolovatelnou bouři chutí, na níž je uchvacující, jakým způsobem Vás dokáže odzbrojit a pak se pomalu a z lehka vzdalovat, odeznívat až do jemného šumu posledních záchvěvů chuti. Tehdy říkám, že sýr mečí, doslova promlouvá.

Kozí sýry nejsou nejlevnější záležitostí, ale dají se koupit ve slevě, když se blíží jejich doba spotřeby. Nelekejte se, mnohdy má sýr ještě dva týdny čas a věřte, že tak dlouho v lednici stejně nevydrží.

Bonusovka k závěru. Za dva týdny čekám návštěvu z Vysočiny a s ní i opravdový, domácí, čerstvý kozí sýr! To bude pomečeníčko:)

Péeska: Tak mě napadá, že ten kozí sýr, co máme v lednici by nebylo špatné namazat na křupavý toast a posypat nadrcenými vlašskými ořechy, hm?

Proč ... a vepřové řízečky

Bůh dal lidem pokrm a ďábel kuchaře.
A já se dnes rozhodla, že se se světem podělím o své kulinářské zážitky i pokusy, radosti i strasti, že se se světem podělím o svou malinkou zárodečnou vášeň - vaření.

Hned ze začátku mi dovolte představit Vám vepřové řízečky v hořčičné omáčce.

Neobejdete se bez: vepřové kýty(to je z prasátka, množství záleží na počtu osob i apetitu, počítejte asi se třemi plátky), plnotučné hořčice(té nejobyčejnější), mletého pepře, sojové omáčky a zajisté česneku, protože česnek je základ i zachraňovač všeho. A málem bych zapoměla na jednu krásnou velkou cibuli.

Start: Plátky si pořádně naklepeme a osolíme. 4-5 lžic hořčice smícháme s pepřem. Při pepření se spoléhejte na svůj cit, nikde by neměla být jen žlutá místa. Zkrátka nešetřete. Poté přidáme asi lžíci sojové omáčky. Jestli má v tomto pokrmu výraznou roli netuším, ovšem sojovkou nikdy nic nezkazíte. A nakonec prolisovaný česneček. Promícháme, naložíme do toho naklepané masíčko a necháme odpočinout v lednici.

Pokračujeme: Rozehřejeme pánev s trochou oleje ( určitě doporučuju Tefal s termospotem,protože když termospot zčervená teplota je ideální) a plátky zvolna restujeme. Jakmile máme pocit, že finišujeme, přidáme na klínky nakrájenou cibulku. Cibulka by měla křupat, ale neměla by být syrová, častěji se mi stává, že ji mám přerestovanou,takže taky pozor.
Je-li třeba, v průběhu přípravy přiléváme olej a občas pro radost kápneme sojovku.

Finišujeme: Jste-li hogofogo doporučuji plátky rozříznout na půl a položit je přes sebe na velký! talíř. Potom na ně navršte cibulku a posypte nakrájeným pórkem. Pórek je hezčí krájet mírně zešikma než na pravidelná kolečka.

Co k tomu: Doporučuji lehký zeleninový salát, tak jak ho máte rádi. Snad také křupavé toasty. Hranolky chcete-li se sprostě nažrat, domnívám se, že i rýže by nebyla špatná.

A na závěr chuťovečka a citátek: Po dobrém jídle zasloužený odpočinek:)

Vaše ředkvička