Představte si, vybavte si svou první lekci v autoškole, přidejte k tomu pár nachozených kiláků, marné shánění červeného šátku na masku Ferdy Mravence, neúspěšnou reklamaci a zase pár nachozených kiláků. Dostanete bolavé nohy a unavenou duši. A co je na takovou dušičku nejlepší? Čokoláda? Jasně. A co ještě? Zmzlina? Taky. Ale to, co mám teď já, je mísa obřích rozměrů plná hranolků, s kilem tatarky a kečupu. A že mi to chutná! Holt americká jednoduchost je přeci jen někdy to nejlepší. A navíc, momentálně stejně nemám komu vařit
dodatek k závěru: objevila jsem levné bílé talíře, což mě nesmírně hřeje. Pro konečné aranžmá jsou bílé talíře ideální. Vlastně si poslední dobou uvědomuju, jak moc záleží na prostření stolu i způsobu servírování, je to třešínka, je to legrace, je to hogofogo, nají se i oči. Udělat výborný steak a pak ho jen tak plácnout na talíř, to je jako ... jako vyhrát milion a pak si ho nevyzvednout.
Takže má rada k závěru: aranžujte, servírujte, prostírejta a ještě jednou aranžujte!!!
péeska: až se mi podaří vyreklamovat digitál, přibudou fotky.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat