Nemám ráda neděle. O nedělích se nic neděje, člověk balancuje nad uplynulým týdnem, hrozí se toho dalšího a většinou si taky léčí bolehlav, břichobol, modřiny, odřeniny a vůbec všechno co jen může bolet. Takový tělesný stav si žádá něco lehkého, co nezpůsobí v žaludku bouři nevole, něco nemastného, netučného, něco svěžího, jemného, něco tak úžasného jako je maso ryby pangasius, jen se solí, pepřem a kmínem, pomaloučku polehoučku upečené v troubě. Maso je bez kostí, hedvábné jako gejšin župánek odhozený v kout pokoje, běloučké jako odraz úplňku v zubní sklovině Vaší milenky, je šťavnaté jako prdelka Brada Pitta a v podstatě je to jen obyčejné rybí filé, které se ovšem po rozmražení nerozpadne, jako většina ryb z Tesca. Musíte jen hledat a vybírat, dávat na doporučení. Domnívám se, že do rybího masa se oplatí zainvestovat, protože jinak nestojí výsledek za nic. Pangasius sice pustí dost vody, ale je to vodička živá, které on dává svoji sílu a velmi jemnou chuť bez rybího zápachu. Je to jasná volba dámy a pánové.
Během oběda jsem přemýšlela nad dalšími možnými, složitejšími úpravami této rybičky. Jak se říká, v jednoduchosti je krása a solí a kmínem nikdo nic nezkazí. Přeci jen přimyslet k tomu jakýsi hutnější sosik by nebylo od věci.
Jinak jsem myslela, že se s Vámi podělím o recept na Dědovy utopence. Jenže, dnes jsem je po týdnu klidu ochutnala a nepovedly se. Echm. Jinak chcete-li, stačí zagooglit a recept si najít. Když se povedou stojí za to. Mimo jiné si totiž plavou i v pivu.
rozloučení k závěru: Dělejte co máte rádi, jezte co máte rádi a užívejte si to na 100%. Já si třeba zrovna teď dám pořádný hrnek pořádného kafe. Pořádný nakopávák je občas třeba.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat